Pojďme se společně zasmát, možná trochu zaplakat nad nesmyslností některých věcí v našem moderním světě. Tohle štve mě. Jak to máš ty?
Papírová lejstra
Zažil to asi každý. Dlouhý a mnohdy několikastránkový pergamen přišitý na novém tričku nebo mikině. V tomto případě by to ještě tolik nevadilo. Ovšem někde je to nepochopitelné.
Dře to
To jsem si tak jednou pořídila super měkoučký župan a uvnitř na pravé straně byl přišitý hrubý látkový štítek, který mě dřel do stehna. A byl připevněný tak pevně, že jsem si při jeho odstraňování málem udělala do nového županu díru.
Zapomenout nesmím ani na jemné spodní prádlo, třeba krajkovou podprsenku, která bývá také často „obohacena“ o šílená a tvrdá lejstra. Stejně tak se papíry uvnitř rukavic. Proč?!
Aplikace?
Asi proto, aby šlo dát někam logo, možná z důvodu nějakých nesmyslných nařízení. Tak jako tak věřím, že by to šlo udělat lépe. Třeba tak, že by člověk dostal veškeré údaje (cenu, název značky a modelu, složení materiálu, velikost, datum pořízení…) – například do e-mailu nebo do nějaké jednotné aplikace – a otravným štítkům by mohl být konec! A pokud by chtěl člověk po čase danou věc prodat na Vinted, měl by k ní veškeré informace.
Takhle ano
Když už tam výrobci potřebují nutně něco mít, tak prosím tak, jako to dělá třeba Decathlon. Cedulky se dobře odstřihávají a po odstřihnutí zůstane jen jemná látka. Děkuji.
Společnost cetek
Chápu, že je to něčí obživa, ale nechápu, proč svět zahlcovat nesmyslnými věcmi. Každou chvíli si já sama uvědomuju, kolik zbytečností mám kolem sebe jen já. Co teprve my všichni!
Suvenýry
V turistických oblastech se nepotřebným zbytečnostem říká suvenýry. Zřetelně jsem to viděla při našem cestování. Zejména ve Vietnamu a pak i na jihu Španělska. Překvapilo mě, kolik obchodů se zbytečnostma existuje. Poměrně děsivé množství.
Obrovská kvanta nekvalitního textilu a věcí, které stejně velmi rychle skončí na skládkách. Nehezké magnetky, staré pohlednice, nejrůznější kýčovité dekorace, marketingová trička a miliony a miliony zbytečností, bez kterých by se svět určitě obešel.
Tolik vyplýtvané energie a materiálů, až je mi z toho smutno.
Otázku času
A zdaleka nejde jen o suvenýry. Snad každý prodejce začne po čase (když ne hned) nabízet vedle užitečných věcí i zbytečnosti navíc. Aby bylo víc peněz, větší nabídka.
Kdyby to všechno byla alespoň ruční výroba – a s láskou! Hned by ty věci měly jinou hodnotu. Takto to ale ve většině případů bohužel není.
Zakázková výroba
Možná by se měly věci vyrábět jen na zakázku. V obchodech by byl jen jeden kus od každého na ukázku. V případě oblečení a bot by bylo možné vyzkoušet různé velikosti.
Ano, asi by to bylo dražší a na doručení bychom čekali. Tím by se ale lidé třeba zase naučili trpělivosti a možná by se svět zase trochu zklidnil a zpomalil. A o to méně bychom toho chtěli a o to víc bychom si věcí zase vážili. Kdo ví. Možná. Třeba bychom ve výsledku zjistili, že nám ke štěstí stačí vlastně docela málo. Nicméně byznys je neúprosný.
Ochrana životního prostředí
A ještě jedna otázka k zamyšlení. Skutečně chráníme životní prostředí? Skutečně potřebujeme třeba papírová brčka, plastové kelímky a podobné věci? A je úplně jedno, jestli jsou eko nebo neeko. Nemělo by to být jen o štítku „eko”, ale o tom, že se toho bude obecně vyrábět méně, ekologicky a s dlouhou trvanlivostí. To bych si alespoň moc přála.
Drobný příklad z praxe: Proč je na každém jablku z obchodu nálepka s logem? Proč jsou někde plastové obaly, i když už dávno nejsou potřeba (po covidu). A tak dále. Stačí začít víc pozorovat vše kolem sebe a člověk zjistí, kolik nepotřebných věcí se produkuje a jak rychle se tím plní plastové pytle v popelnicích. Čeho jste si kolem sebe všimli vy?
Jednou huj, podruhé fuj
Už několikrát se mi stalo, že jsem si oblíbila nějaký produkt, který fungoval naprosto skvěle (například šalvějová tinktura na léčbu dásní Florsalmin nebo hořké bylinné kapky na podporu trávení KräuterKick).
No a pak ho zničehonic buď úplně stáhli z prodeje, nebo ho “inovovali” a stalo se z něj něco strašného, co už nefungovalo tak jako dřív. Asi nejvýrazněji je to vždy patrné u kosmetiky, kdy to jde u produktů postupně od desíti k pěti.
Nastopro za tím vidím nějakou kulišárnu.
Změna je život podezřelá
Tou kulišárnou může být například používání levnějších ingrediencí a materiálů při zachování stejné ceny. Jen se tomu vždycky změní obal, aby to vypadalo, že je to nové a lepší. Money, money, money!
No a pak to vidím na možný zákaz z vyšších míst. Protože přece nelze nabízet něco tak dobrého a účinného. Kdo by pak kupoval věci v lékárně a z velkých korporátních řetězců, když bychom byli všichni zdraví a krásní!?
Stále horší kvalita
Je pravda, že technologie jdou rychle kupředu a výměna věcí za novější modely je zkrátka součástí technologického vývoje. Nicméně si myslím, že firmy mnohdy záměrně nevyrábí tak kvalitní věci, které by vydržely třeba 20 let, jen aby nyní ušetřily (což je pochopitelné), a zároveň aby k nim zákazníci přišli dříve než opět za 20 let. To je bohužel holý fakt.
Kde je ekologie?
Balicí papír na dárky je čím dál tenčí a kratší a oblečení a boty mnohdy nevydrží ani rok. A taková elektronika? Stačí, aby odzvonila záruční doba a zázračně, klidně už tentýž týden začne vykazovat podezřelé chyby. Kde je teda ta tolik propagovaná udržitelnost?
Výjimku zatím vidím v náčiní do kuchyně, které vydrží bez problému několik let. Třeba věci od značky Tescoma mi stále připadají téměř nesmrtelné a dobře udělané. Kvalitních věcí a značek je na trhu samozřejmě více. V žádném případě nechci tvrdit, že se v současné době vyrábějí jen samé šunty. Věci na sebe a vybavení do domácnosti potřebujeme a kupujeme, ale jde o to, že se snažím stále víc podporovat výrobce, kteří myslí ekologicky a srdcem.
Cestování letadlem
Létání letadlem by mohlo být tak super, kdyby…
Soukromým tryskáčem, business třídou, první třídou nebo velkým letadlem, jako jsme letěli do Vietnamu, by to bylo jiné, ale při běžném cestování na nás číhá celá řada překážek.
Co nás štve na letišti a na létání
Populace roste – Ženy i muži jsou stále vyšší a o to hůře se jim souká do titěrných sedadýlek. Já jsem štíhlá, neměřím dva metry a taky bych uvítala více místa. Třeba Vašek musí mít vždycky celou cestu nohy šejdrem a sedadlo nebo opěrky ho tlačí do nohou.Takže si myslím, že je nejvyšší čas na změnu. Ano, bude to drahé. Ale pro jednou by už mohly letecké společnosti myslet nejen na sebe, ale také na cestující, které přepravují.
Nákup letenek – Je to tak trochu nátlaková hra. Když se na to jednou podíváš a nekoupíš, podruhé už obvykle vidíš vyšší cenu. Při nákupu se ti navíc snaží prodat milion věcí kolem, které nepotřebuješ. Mnohdy ani není poznat, co k odletu skutečně potřebuješ a co ne. Některé společnosti, například Ryanair, tě záměrně posadí od sebe, aby tě donutily si připlatit za volbu místa. S tím souvisí také nákup zavazadel. Zavazadla menší a ceny vyšší.
Storno letenek – Nemožnost nakoupenou letenku zrušit nebo převést na jiné jméno mi přijde jako největší absurdnost. Hotel lze také zrušit několik dní dopředu, tak proč by nemohly jít stornovat letenky? I kdyby to bylo nejpozději třeba týden dopředu a ne jen 15 minut jako při zrušení jízdenky na vlak.
V některých případech jsou storno nebo změna jména nejspíš možné, ale když, tak za to člověk zaplatí absolutně nesmyslné částky.
Z hlediska bezpečnosti je to také nesmysl. Zejména proto, že na letišti člověk stejně předkládá občanský průkaz nebo pas a musí projít kontrolou. Do letedla by se tedy na poslední chvíli tak jako tak nemohl dostat nezvaný pasažér.
Docela by mě zajímalo, jak by mi na otázku storna letenek nebo změny jména odpověděly samy letecké společnosti. Papírování to určitě není extra složité. Navíc aplikací a moderních technologií je habaděj.
Jak by se mi létání líbilo
- Sedadla, do kterých se vejde i dvoumetrový chlap nebo objemnější paní.
- Možnost vzít si vlastní vodu a neplatit za předraženou vodu na letišti.
- Nemuset vyndávat tolik věcí z batohu, dnešní technologie už jsou myslím dál.
- Dřívější odbavení zavazadel a vypisování brány odletu. Nedává smysl být na letišti o dvě hodiny dříve, když pak člověk stejně stojí ve frontě a neví, kam má jít.
- Tučně zvýraznit čas, kdy se otevírá brána, a ne čas odletu. Na letenkách i v e-mailech. Díky tomu se nestane, že bychom si čas spletli a letadlo nestihli. Ale kdo ví, možná je to záměr, aby si člověk musel rychle koupit novou a drahou letenku, když ho nepustí přes bránu. Podle mě to není náhoda, nýbrž vypočítavost.
Je něco specifického, co štve při létání tebe? Nebo je naopak něco, co při nákupu letenek a samotném letu oceňuješ, co je dobře vymyšlené?
A obecně? Štve tě něco, co nemůžeš ovlivnit? Ráda pokecám. 😊 sylvie@slovotvorka.cz
